... vyhrál velkou cenu!

Max Verstappen musí být otci vděčný za zděděný talent, ohromné ​​množství času stráveného na motokárových okruzích a nepřeberné množství dobrých rad (ačkoli zlí jazykové tvrdí, že to první musí mít po matce). Ale jak si sám uvědomuje, v F1 už musí být chlap.

"Neřekl bych, že se naše cesty rozdělily, protože jsem v F1. Samozřejmě, teď se o sebe musím postarat sám. Lidé čekají, že budu samostatný, nezávislý na otci. Ale je důležité mít kolem sebe lidi jako on, schopné poradit a krýt vám záda."

Ne vždy je dobré řídit se otcovými radami, a to dokonce i v případě, že závodil dříve, než jste přišli na svět. Dvacetiletý jezdec se pochlubil, že kdyby otci věřil více než vlastním instinktům, tak by loni v Malajsii nejspíš neporazil týmového kolegu rozdílem 0,054 sekundy a potom možná ani nevyhrál velkou cenu.

"Nejednou jsme měli (v motokárách a juniorských sériích) odlišné názory, ale ty jeho byly zpravidla správné, asi v devíti případech z deseti. Takže věřím jeho úsudku. Oba disponujeme velkými egy, ale to máme v krvi a to nás i dovedlo tak vysoko, až do F1. Bez toho bychom stále trčeli v motokárách.

Věřím mu, ale to ještě neznamená, že nedělám vlastní rozhodnutí. Dobrým příkladem je loňská Malajsie. Měli jsme pár nových dílů, dali jsme je na vůz a Daniel je nechtěl. Jenže já jsem si byl jistý, že by mohly být výhodou i přes problémy s nastavením vozu. Rozhodl jsem se, že si je nechám.

Během tréninků jsme je nepřiměli fungovat, ale byl jsem pevně přesvědčený, že bychom je měli použít v kvalifikaci. Táta za mnou přišel, aby mi řekl, že bych to neměl dělat. Trval jsem na svém. Nakonec jsme našli způsob, jak je správně využít, a kvalifikoval jsem se jako třetí, což byl v té fázi sezony dobrý výsledek. Po kvalifikaci jsem přišel k otci se slovy: Já ti to říkal. Samozřejmě se smál, byl rád."