Zaniklé týmy - Penske

Penskeho organizace to svého času zkusila i ve formuli 1. Nebyl to rozhodně žádný propadák, do historie šampionátu se ale bohužel zapsala především jednou tragédií.

Roger Penske se po vystudování univerzity v Pennsylvánii zařadil do skupiny amerických jezdců, kteří vzešli z podhoubí závodů sportovních vozů. Díky svému sponzorovi, firmě Zerex, se dostal i ke dvěma startům ve F1 se staršími vozy Cooper-Climax a Lotus-Climax ve VC USA v letech 1961 a 1962.

S pomocí Zerexu přestavěl Cooper F1 na sportovní prototyp Zerex Special, s nímž vyhrával, kde se dalo. Vůz, který byl mírně řečeno na samotné hranici technických předpisů, pak prodal Brucemu McLarenovi. Ten s ním pokračoval ve vítězném tažení a později jej využil jako základ pro stavbu vlastních vozů.

Penske jezdil úspěšně se sportovními auty Ferrari v týmu Johna Mecoma a se speciály Chaparral. Na vrcholu ale svou závodní kariéru skončil. „Upřímně řečeno, bylo by velmi zajímavé, kdyby někdy usedl do skutečného monopostu F1. On byl totiž opravdu dobrý, zatraceně dobrý. Je zatraceně dobrý dosud, ale už v něčem úplně jiném,“ tvrdil o Penskem Tyler Alexander, dlouholetý partner Bruceho McLarena.

Penske začal prodávat auta a založil dopravní společnost. Jeho obchodní impérium se postupně rozrostlo v jeden z největších soukromých podniků v USA. Závodní posedlost jej ale nikdy neopustila. Proto v roce 1966 založil vlastní tým. 

231846

Mark Donohue se nechal Penskem přemluvit k návratu na závodní tratě. Neměl to dělat... Foto: DPPI

Od počátku měl štěstí v tom, že se jeho jezdcem stal vystudovaný inženýr Mark Donohue. Legendární temně modré vozy tandemu Penske-Donohue se sponzorem Sunoco vítězily v nejrůznějších kategoriích - se Chevroletem Camaro a později s AMC Javelin v Trans-Am, s McLarenem-Chevy a s Lolou-Chevy v CanAm i ve F5000, s Lolou-Chevy i s Ferrari ve vytrvalostních závodech a s AMC Matador dokonce i v NASCAR. Vrchol vítězného tažení nastal v roce 1972, kdy Donohue s McLarenem-Offy zvítězil v Indy.

Tehdy si Penskeho tým vybralo Porsche pro přípravu turbovozu pro CanAm a přišly další triumfy. V roce 1973 Donohue se supervozem Porsche 917-30 TC nenašel soupeře a v nejlepším ukončil svou závodní kariéru.

Bylo jen logické, že Penske nemohl odolat výzvě formule 1. Už na konci roku 1971 si půjčil McLaren M19 a Donohue, ač startoval poprvé v dešti, s ním dojel v Kanadě třetí. Pokračování připravované spolupráce s McLarenem ale padlo po uzavření dohody s Porsche.

Po změně předpisů v CanAm se Penske rozhodl vrátit do F1 s vlastním projektem. V anglickém Poole koupil dílnu Grahama McRaeho, v níž se vyráběly vozy F5000. Jeho konstruktérem se stal Geoff Ferris, který se podílel i na stavbě Lotusu 72.

Ferris navrhl konvenční monopost s klínovitým tvarem, motorem Ford Cosworth DFV a převodovkou Hewland. Penske pro něj získal bohatého sponzora First National Citybank a přemluvil Marka Donohuea, aby se vrátil ze závodnického důchodu. 

231852

První pódiové umístění pro Penskeho tým ve F1. Ve VC Francie 1976 dojel John Watson třetí (společnost na stupních vítězů mu dělají první James Hunt a druhý Patrick Depailler). Foto: DPPI

Penske PC1 debutoval v posledních dvou velkých cenách roku 1974 a hned bylo jasné, že se nejedná o žádný zázrak. Byly vyrobeny celkem tři exempláře, každý s jiným rozvorem i rozchody. Během sezony 1975 s nimi Donohue jen jedinkrát (ve Švédsku) bodoval.

Nespokojený Penske si proto od Maxe Mosleyho půjčil vůz March 751 a když se ukázalo, o kolik je lepší než PC1, okamžitě jej koupil. Donohue se s ním posunul blíž k elitě, ale pak došlo k tragédii. Při zahřívacím tréninku před Velkou cenou Rakouska mu praskla pneumatika v rychlé zatáčce Hella Licht Kurve, v níž narazil do sloupu držícího reklamu. Donohue z vozu vystoupil zdánlivě nezraněn, ale poté zkolaboval a druhého dne podlehl těžkému zranění mozku.

Malý tým byl v šoku, nicméně dokončil stavbu nového vozu PC3, který byl směsicí dílů z PC1 (především kompletní záď) a z Marche (včetně přídě). Donohuea na místě jezdce od VC USA 1975 nahradil vousatý Ir John Watson.

Ani v časech největšího rozmachu nezaměstnával Penskeho tým F1 více než 12 lidí a jeho roční rozpočet byl 300 000 dolarů! Vozy stavěli jen dva mechanici.

Sezona 1976 nezačala pro Penskeho nijak dobře, protože ani PC3 nepatřil mezi nejlepší. Vše se změnilo od VC Švédska, kdy byl poprvé nasazen zcela nový PC4. Tento elegantní automobil nijak nezakrýval, že se v mnoha detailech, především prvky zavěšení, nechal inspirovat Marchem, zatímco mechanické díly převzal z PC3.

Jeho zajímavostí bylo, že Ferris nepoužil náporový airbox nad motorem, ale nahradil jej po straně krytu agregátu otvory NACA. Původní přední křídlo kopírující Ferrari 312T zmizelo po prvním závodě, protože Penskemu se více líbil předek McLarenu M23 „Tehdy žádné aerodynamické tunely nebyly. Nahrazoval je pohled do sousedního boxu,“ vzpomínal Ferris. 

231849

Jediného vítězství dosáhl John Watson na Österreichringu v sezoně 1976. Foto: DPPI

Watson s PC4 hned dojel třetí ve Francii a opět třetí ve Velké Británii. V dramatické bitvě na Österreichringu dokázal rok po Donohueho smrti na téže trati zvítězit. „Neudělali jsme nic jinak a vše šlo úplně samo. Nechápal jsem, proč jsem se jindy musel tak prát o zisk každého bodu,“ podotkl Watson. Pro kvalifikaci i závod v Zandvoortu tým použil tutéž sadu pneumatik jako v Rakousku a Watson až do poruchy převodovky opět bojoval o vítězství.

Na konci roku během příprav na rozšíření na dva vozy šokoval Roger Penske své spolupracovníky oznámením, že opustí F1 a soustředí se na závody IndyCar s auty, která chce i nadále stavět v dílnách v Anglii. Krátce na to tým postihla další tragédie, když jeho dlouholetý manažer Heinz Hofer přišel o život při dopravní nehodě.

Kompletní výbavu stáje F1 i vozy od Penskeho koupil Hans-Günther Schmidt pro svůj nově vytvořený tým ATS. O rok později nechal PC4 přestavět na ATS HS1.

Zdroj: převzato z magazínu FORMULE