rok zvratů, v němž rozhodovala konzistence

Sezóna formule 2 roku 2025 slibovala napínavou podívanou – v poli se sešli ostřílení matadoři i talentovaní nováčci. Předsezónní prognózy favorizovaly zkušené piloty, jako byl Richard Verschoor (zahajoval už pátou sezónu) či šampioni týmů z minulých let, ale realita nakonec předčila očekávání. Mistrem se stal nováček Leonardo Fornaroli, čerstvý vítěz F3 z roku 2024, který navázal na Oscara Piastriho a Gabriela Bortoleta a vyhrál šampionát F2 hned ve své první sezóně po triumfu v F3. Ital se stal také prvním šampionem formule 2 z Apeninského poloostrova od zavedení seriálu v roce 2017. Sezóna 2025 byla specifická i řadou dalších faktorů – poprvé startovala v Austrálii, kde byl kvůli lijáku zrušen úvodní hlavní závod, a na startu se objevila vůbec první stáj s licencií z Blízkého východu (AIX Racing ze Spojených arabských emirátů). Již při předsezónních testech navíc vypukl technický skandál: tři týmy (DAMS, Rodin Motorsport a Trident) dostaly penalizace za nepovolené úpravy difuzorů, což ovlivnilo postavení jejich jezdců na startu úvodního podniku. Očekávání tak rychle vystřídala realita – sezóna 2025 byla plná zvratů, překvapení a ukázala, že ve spec sérii F2 se mohou prosadit jak ostřílení závodníci, tak draví nováčci.

Úvodní fáze ročníku 2025 byla chaotická a pro mnohé nováčky představovala křest ohněm. První závodní víkend v Melbourne odstartoval dramaticky – kvalifikaci sice ovládl Gabriele Minì, ale penalizace jej odsunula a pole-position pro hlavní závod připadla Victoru Martinsovi. Sprintový sobotní závod v Austrálii přinesl hned překvapivého vítěze, když Joshua Dürksen z týmu AIX Racing udržel vedení a zvítězil. Fornaroli, který startoval do sprintu z prvního místa díky opačnému roštu, dojel druhý a naznačil svůj potenciál. Nedělní hlavní závod byl však kvůli prudkému dešti zrušen, takže šampionát začínal s těsným vedením Dürksena o pouhé dva body před Fornarolim.

Ve druhém podniku v Bahrajnu se poprvé naplno ukázali adaptující se nováčci i rozjetí mazáci. Leonardo Fornaroli vybojoval v kvalifikaci pole-position, ale vítězství v bahrajnském sprintu si senzační jízdou z 11. místa zajistil Pepe Martí z Camposu. Hlavní závod v Sachíru pak ovládl mladý Ir Alex Dunne, který vybojoval své první vítězství ve F2. Po úvodních dvou víkendech tak bylo pořadí na čele těsné – Fornaroli se ujal průběžného vedení s náskokem jediného bodu před Dunneem. Mezi vítězi úvodních závodů se objevila pestrá směsice jmen: vedle Dürksena, Martího a Dunnea triumfovali v prvních kolech také Arvid Lindblad (nejmladší vítěz v historii F2 díky triumfu v Džiddě) a zkušený Richard Verschoor, jenž alternativní strategií ovládl hlavní závod v Saúdské Arábii. První trendy se tedy rýsovaly – nováčci se rychle rozkoukali a zkušení borci museli bojovat o každý bod v nevyzpytatelných podmínkách. Chaotický start sezóny (včetně hromadné nehody a červené vlajky hned po startu hlavního závodu v Monaku) způsobil, že během prvních pěti podniků se na čele průběžného pořadí vystřídalo hned několik různých jezdců. Po vítězstvích a stabilních výsledcích se vedení postupně ujímali Verschoor, Dunne i Luke Browning – ten se stal lídrem po dramatickém víkendu v Monaku, kde hlavní závod poznamenala kolize lídrů v první zatáčce.

Po úvodní sérii překvapení se ve střední části sezóny začalo pole výkonnostně srovnávat a favorité vykrystalizovali. V šestém závodním víkendu v Barceloně se do čela tabulky vrátil Alex Dunne, byť jen o pár bodů před dotírajícím Verschoorem. Poté ale přišel zlom v polovině sezóny: na Red Bull Ringu v Rakousku vyhrál hlavní závod potřetí v sezoně Richard Verschoor a díky diskvalifikaci Dunneho (za opotřebení podlahy monopostu) si Holanďan vybudoval náskok 24 bodů. Zdálo se, že ostřílený Verschoor míří za titulem a hierarchie se ustálila s ním na čele. Jenže ve Spa-Francorchamps přišel nečekaný obrat – deštěm ovlivněný hlavní závod skončil předčasně pod červenou vlajkou a dodatečné penalizace připravily první dva v cíli o vítězství, které dodatečně připadlo Romanu Staněkovi. Fornaroli v Belgii bodoval pátým místem a protože Verschoor nebodoval vůbec, italský nováček se rázem posunul do čela šampionátu o tři body. Od této chvíle Fornaroli již nepustil vedení z rukou. Potvrdil svou formu na Hungaroringu, kde ve velkém stylu zvítězil v hlavním závodě – byla to už jeho třetí výhra během tří podniků po sobě. Na domácí půdě v Monze pak fanoušci viděli první triumf Luka Browninga, který tam získal i pole-position, ale Fornaroli dojel v Itálii se slušným bodovým ziskem a udržel si náskok přes 20 bodů. Střed sezóny tedy patřil Fornarolimu, který jako by našel další rychlostní stupeň – zatímco jeho soupeři kolísali, on pravidelně vozil body a postupně vyjasnil roli lídra šampionátu.

V závěrečných podnicích gradoval boj o titul i o týmové prvenství. Předposlední kolo v Kataru mělo rozhodnout – Fornaroli přijížděl s komfortním náskokem, který ještě navýšil ziskem pole-position. Ve feature závodě v Lusailu sice po startu předal vedení Victoru Martinsovi, ale chladnokrevně si pohlídal druhé místo v cíli. Tímto výsledkem Fornaroli předčasně stvrdil zisk titulu mistra F2 2025, a to s podnikem k dobru. Jeho nejbližší pronásledovatelé totiž v Kataru selhali – Jak Crawford se trápil a dojel až 11., Verschoor byl šestý a Browning desátý. Do finále v Abú Zabí tak vstupoval Fornaroli už jako jistý šampion, ovšem o titul v hodnocení týmů se ještě bojovalo mezi jeho stájí Invicta Racing a konkurenty od Hitech TGR a Camposu. V Abú Zabí se znovu blýskl český jezdec Roman Staněk, když v kvalifikaci zajel životní kolo a získal pole-position pro poslední závod sezóny. Ve sprintu na Yas Marině si vítězství připsal Arvid Lindblad z Camposu (Staněk po startu z osmého místa bodoval) a v hlavním závodě triumfoval překvapivě Joshua Dürksen z AIX Racing, před Staněkem na druhém a Gabrielem Minìm na třetím místě. Stáj Invicta díky Staněkovu pódiu a bodům Fornaroliho udržela vedení a obhájila titul v týmech (jako první tým od Premy, kterému se podařilo zvítězit v Poháru týmů dva roky po sobě). Závěr sezóny tak už jen podtrhl celkový obrázek: Fornaroli korunoval svůj suverénní rok titulem a ostatní si mezi sebe rozdělili zbývající vavříny. Celkem se v sezoně 2025 z vítězství v jednotlivých závodech radovalo jedenáct různých pilotů, což dokládá vyrovnanost pole a vysokou úroveň šampionátu.

Do boje o mistrovský titul se reálně zapojili tři až čtyři jezdci, ale nejdůležitější roli nakonec hrála konzistence, nikoli hrubý počet vítězství. Šampion Leonardo Fornaroli sice dokázal celkem čtyřikrát zvítězit (2× ve feature závodech a 2× ve sprintech), ovšem stejný počet prvenství nasbíral i jeho hlavní rival, americký talent Jak Crawford. Rozdíl byl v tom, že Fornaroli bodoval takřka v každém startu, zatímco soupeři dopláceli na výpadky. Ital dokončil 23 z 25 odjetých závodů (nepočítaje zrušené Melbourne) v první osmičce, přičemž nedojeté závody byly způsobeny technickými poruchami ke konci závodu. Tato působivá spolehlivost ostře kontrastovala s výkony jeho konkurentů – Crawford měl několik kolizí a dojel i hluboko v poli, Verschoor ztratil klíčové body nulou ve Spa a Luke Browning, který se také krátce mihl na špici průběžného pořadí, doplácel na nevyrovnané výsledky v kvalifikacích. Fornaroli převzal vedení v šampionátu po závodě ve Spa a už nepovolil žádné zaváhání, zatímco pronásledovatelé „házeli body za hlavu“.

Klíčovým faktorem tedy byla konzistence výkonů. Zatímco Verschoor vyhrál během roku tři závody a Crawford čtyři, oba měli i několik umístění mimo body či nedojetých závodů. Naproti tomu Fornaroli dokázal i ze zdánlivě nepovedených víkendů vytěžit solidní bodový příděl – například v Baku po penalizaci klesl na páté místo, ale i těch několik bodů mu pomohlo udržet si bezpečný odstup. V konečném součtu nasbíral Fornaroli 211 bodů, zatímco druhý Crawford 175 a třetí Verschoor 170. Rozdíl mezi prvním a druhým tedy činil 36 bodů, což potvrzuje, že mistrovský titul nerozhodly jednotlivé triumfy, nýbrž vyrovnanost a minimalizace chyb. Koneckonců sám Fornaroli po zisku titulu prohlásil, že právě důraz na pravidelné bodování (které mu vyneslo už titul ve F3 bez jediného vítězství) ho naučil klidu pod tlakem a byl receptem na úspěch i ve F2.

Roman Staněk vstupoval do roku 2025 jako jediný český jezdec ve startovním poli a čekala ho třetí sezóna ve F2. Přestoupil do ambiciózního týmu Invicta Racing, obhájce titulu mezi týmy, a měl po předčasném ukončení angažmá u Tridentu co dokazovat. V celkovém hodnocení obsadil Staněk nakonec 10. místo se ziskem 105 bodů. Toto umístění může na první pohled působit nenápadně, ale je třeba jej zasadit do kontextu: Staněk v průběhu roku předvedl několik výrazných momentů a sehrál důležitou roli v bojích na čele, i když v souboji o titul nefiguroval.

Staněkova sezóna měla vzestupy i slabší chvilky. Mezi největší úspěchy patří bezesporu jeho premiérové vítězství ve formuli 2 – to přišlo kuriózním způsobem v hlavním závodě ve Spa. Roman tam dojel původně třetí, ale po penalizaci vítězného Dunneho a diskvalifikaci druhého Lindblada byl dodatečně klasifikován jako vítěz, čímž získal své první vítězství ve F2. Tento triumf byl symbolickou odměnou za Staněkovu vytrvalost a ukázal, že se dokáže držet v popředí a využít každé příležitosti. Kromě toho si Staněk připsal několik pódiových umístění – například třetí místo ve sprintu v Rakousku a bronz také ve sprintu v Silverstone, kde nestačil jen na vítězného Fornaroliho a Sebastiaana Montoyu. Ke konci sezóny navíc Staněk zazářil v kvalifikacích: na Hungaroringu vybojoval svou první pole-position ve F2 a podobný kousek zopakoval v Abú Zabí, kde v kvalifikaci porazil všechny favority. Tyto výkony podtrhují jeho rychlostní talent – v jedné rychlé rundě dokázal zajet čas na absolutní špici startovního pole.

Na druhou stranu je třeba objektivně zmínit i Staněkovy slabší stránky v sezóně. V porovnání se svým týmovým kolegou Fornarolim (který získal titul) působil Staněk méně konzistentně. Dokázal být velmi rychlý v kvalifikaci, ale v závodech ne vždy proměnil dobrou startovní pozici ve výrazný bodový zisk. Několikrát doplatil na drobné chyby či smůlu – například v Silverstone se roztočil na kluzké trati a závod nedokončil, což zmařilo šanci na body. Také měl několik umístění mimo bodovanou desítku, což v tak těsném šampionátu hned znamenalo propad pořadím. V kontextu pole patřil Staněk k solidnímu středu, který však občas promluvil i do dění na špici. Jeho silnou stránkou byla rychlost a schopnost zajet špičkový čas (což ocenila i Invicta, když jej angažovala právě s vidinou získávání důležitých bodů). Slabší stránkou naopak byla nevyrovnanost – zatímco jeden víkend se pral o pódium, jiný skončil bez bodu. V konečném účtování ale Staněk splnil důležitý úkol: pomohl Invictě k týmovému titulu a ukázal, že dokáže zajet výsledky, které mají ve světě F2 váhu (včetně pole position či vítězství). Na oslavy národních úspěchů se ve svém podání nesoustředil – svými výkony se zařadil mezi respektované soupeře, což je pro pokračování kariéry cenné.

Sezóna 2025 ukázala, jak důležitou roli hraje ve formuli 2 práce týmů – nejen z pohledu techniky, ale i strategie. Nejúspěšnějším týmem roku byla Invicta Racing, která dokázala obhájit Pohár konstruktérů díky kombinaci vynikajících výkonů Fornaroliho a solidní podpory Staněka. Invicta, která se před sezónou plně osamostatnila od bývalého partnerství s Virtuosi, těžila z výborně připravené techniky a sehrané strategie. Inženýři týmu zvládali citlivě pracovat s pneumatikami Pirelli a často zvolili správné načasování zastávek v boxech. Právě strategie sehrála v roce 2025 klíčovou roli – například v Monaku dokázal tým DAMS (přejmenovaný na DAMS Lucas Oil) vytěžit ze safety caru maximum, když povolal Crawforda do boxů ve správný moment a Američan se díky tomu dostal do čela a vyhrál hlavní závod. Podobných situací bylo více: v Baku zase hromadné pit-stopy při safety caru zamíchaly pořadím a kdo zvolil špatnou taktiku, doplatil na to propadem (sám Fornaroli tam kvůli koloně v boxech spadl z prvního na čtvrté místo). Týmy, které dokázaly pružně reagovat na nečekané situace, získaly často rozhodující výhodu.

Mezi další úspěšné stáje patřil Hitech TGR, který v roce 2025 navázal partnerství s programem Toyota Gazoo Racing. Nová dvojice jezdců Luke Browning a Dino Beganovic přinesla týmu vítězství (Browningův triumf v Monze, Beganovicův ve sprintu v Baku) i řadu pódií. Hitech těžil z tovární podpory a ke konci roku ještě bojoval o titul mezi týmy, kde skončil těsně druhý. Campos Racing se mohl opřít o mladé pušky Arvida Lindblada a Pepe Martího – především Lindblad, coby chráněnec Red Bullu, zazářil několika vítězstvími (např. sprint v Džiddě) a stal se černým koněm sezóny. Campos rovněž patřil ke strategicky silným týmům, což dokládá fakt, že držel krok v hodnocení týmů až do finále v Abú Zabí. Tradičně silná stáj MP Motorsport vsadila na zkušeného Verschoora a mladíka Olivera Goethea. Verschoorovy tři výhry držely MP vysoko, ale slabší výkony druhého vozu znamenaly, že na nejlepší týmy nakonec MP těsně nestačilo.

Za zmínku stojí i technické zázemí – v roce 2025 všichni jeli s jednotným podvozkem Dallara F2 2024 a motory Mecachrome. Druhý rok používání tohoto vozu přinesl vyšší spolehlivost a týmy se předháněly spíš v detailech nastavení. Několik technických kauz ale sezonu ovlivnilo: kromě zmíněné penalizace za difuzory v testech došlo třeba k diskvalifikacím za nedodržení tlaku pneumatik (Arvid Lindblad v Spa přišel kvůli tomu o pódiové umístění). Strategicky se sezóna lámala ve střední části, kdy Verschoorův náskok z Rakouska zhatila špatná strategie a smůla v Belgii, zatímco Invicta díky správným rozhodnutím v boxech udržela Fornaroliho v popředí i v náročných závodech. Ukázalo se tak, že k úspěchu nestačí jen rychlost jezdců, ale také perfektní týmová souhra – od inženýrů po mechaniky.

Ročník 2025 formule 2 zanechal silný dojem a nastínil několik trendů do budoucna. Především se potvrdilo, že mladí talenti jsou připraveni okamžitě vítězit – Leonardo Fornaroli jako druhý nováček v řadě (po Bortoletovi) získal titul mistra F2, čímž stvrdil, že špičkoví absolventi F3 dokáží v současnosti plynule navázat úspěchem o stupínek výš. Italský šampion si vysloužil pozornost týmů formule 1, byť pro rok 2026 zatím nemá zajištěné závodní místo. Sezóna tedy ukázala i tvrdou realitu motorsportu: ne každý mistr F2 automaticky postoupí do F1, zvlášť když tam není volná sedačka. Nic to ale nemění na tom, že Fornaroli, stejně jako třeba Jak Crawford (člen programu Red Bullu) či Luke Browning (junior Williamsu), působí po roce 2025 mnohem vyzráleji a připraveně na další krok.

Z pohledu šampionátu samotného byla sezóna 2025 důležitá tím, že opět potvrdila vysokou úroveň a vyrovnanost formule 2. Mnoho různých vítězů a neustálé změny v průběžném vedení do poloviny roku udržovaly napětí a ukázaly, že v F2 nelze nic predikovat. Trend důrazu na konzistenci se stal hlavním poučením – honba za častými vítězstvími může být marná, pokud jezdec mezitím dvakrát havaruje a neboduje. Tento model „vítězí ten, kdo nejméně chybuje“ činí z formule 2 ideální výchovnou arénu před vstupem do F1. Piloti se tu naučí jezdit pod tlakem, strategicky uvažovat a pracovat s týmem – a přesně to sezóna 2025 demonstrovala.

Z hlediska techniky a týmů ročník 2025 zdůraznil význam profesionalizace ve formuli 2 jako celku. Úspěch Invicty ukázal, že i nový subjekt (po odštěpení od Virtuosi) může díky profesionálnímu zázemí dominovat. Zapojení velkých hráčů (Toyota u Hitechu) signalizuje, že zájem o F2 stoupá i mezi automobilkami, což může přinést ještě větší kvalitu. Sezóna 2025 byla důležitá také pro české fanoušky – Roman Staněk se etabloval jako stabilní účastník bojů v top 10 a jeho pole-position v Abú Zabí dokázala, že česká vlajka může vlát na špici i v mezinárodní konkurenci.

Celkově vzato sezóna 2025 ukázala směrování formule 2 k mimořádné konkurenceschopnosti. Nejenže odhalila nové hvězdy (Fornaroli, Lindblad, Dunne a další), ale prověřila i ostřílené piloty v boji s nastupující generací. Kdo sledoval F2 po celý rok, odnesl si plnohodnotný sportovní zážitek – napínavé závody, strategická dramata i příběh šampiona, jenž zvítězil více hlavou než silou. A právě proto byla sezóna 2025 tak výjimečná: potvrdila, že formule 2 je skutečnou líhní talentů a zrcadlem budoucnosti motorsportu.

Zdroj: vlastní reportáž redakce, FIA Formula 2, Úvodní foto: FIA F2