O hrdinech a "no comment" odpovědích.

Sobota 6 hodin ráno. V boxové uliččce je seřazeno na dvě desítky formulí, které nemohou na dráhu kvůli vodě, která prosakuje zespodu. Závodníci, hlavní hvězdy show, se neschovávají ve svých jen týmovému šéfovi a bohu přístupných motorhomech a trpělivě vyčkávají u svých aut, poskytují uvolněné rozhovory snad úplně o všem, bez strachu, že by dostali pár pohlavků za to, že přiznají, co je na autě trápí.

Americká režie to vše prokládá zajímavými medailonky až z úplného soukromí rodiny nebo parterských vztahů a dávají tak fandům další možnosti poznat svého hrdinu.

Závod se nakonec nejede. Jezdci se omlouvají, promlouvají k publiku a zvou na druhý den. A během něj předvedou to, proč si přízeň svých fanoušků zaslouží. Na stupních vítězů pak vtipkují, muži srovnávají neporovnatelně menší trofeje ve srovnání s tou, kterou získala vítězka, která ji ani neunese, a nevnímají to jako sebeponižování. Nebo o 14 dní dříve stejní veteráni tohoto sportu naoko nepustí na nejvyšší stupínek nejmladšího vítěze závodu, ne proto, že by mu to nepřáli, ale protože jsou tady pro lidi, a těm vtipně s pusou od ucha k uchu dávají najevo: "Dejte nám, starým dědkům, ještě šanci!"

Výše uvedené je v ostrém kontrastu při srovnání s hrdiny z druhé strany zeměkoule:

"Moc se na závod těšíme... ...doufám, že získáme body... ...jsme skvělý tým a očekáváme posun vpřed... ...všichni velmi tvrdě pracují... ...očekáváme dobrý výsledek... ...je to velmi náročná trať, má rovinky a zatáčky... ...je nutné najít kompromis mezi přítlakem a rychlostí... ...věříme si... ...auto má velký potenciál..."

Formule 1 svou umělou slávu drží zejména díky opancéřované nepřístupnosti na všech možných frontách, svou učesaností a budovanou démoničností. V paddocku Velké ceny Bahrajnu se roztáčí jeden z největších skandálů poslední doby a ti největší představitelé formule 1, tedy jezdci samotní, k tomu nemají co říci!

"Bez komentáře... ...nemám k tomu co říci... ...nic..." Cítíte, že neodpovídají jezdci, ale pokyn, který dostali.

Pak jedna šikovně položená otázka a šikovně zformulovaná odpověď nechá nahlédnout do vlastní mysli robotických závodníků dnešní formule 1.

"Pokud jste osoba, jako například my [jezdci]... musíte jít příkladem, protože vás sleduje hodně lidí, sleduje, co děláte... Hovořím o sobě," odvážil se Nick Heidfeld a Lewis Hamilton jen souhlasil:

"My všichni, zejména ti mladí, vzhlížíme k těm, kteří nám ukazují cestu..."

Nehovořil ani jeden o Maxu Mosleym, ačkoli senzacechtivé zahraniční internetové magazíny to podaly tak, že Hamilton kritizuje Mosleyho, ačkoli to nebyla pravda, a české už jen slepě papouškovaly.

V prostředí, které Ecclestonova FOM a Mosleyho FIA vytvořily, totiž Mosleyho a potažmo FIA nekritizuje nikdo už jen proto, že si to nemůže nikdo dovolit. Heidfeld a Hamilton došli se svými komentáři nejdál, kam je mohli, aby na ně nebylo aplikována oblíbená zbraň o "znevažování šampionátu". Jezdci se stali zaměstnanci v tom nejširším slova smyslu, zatímco jejich předchůdci z doby, kdy jezdili Gillese Villeneuve, Niki Lauda, Johdy Scheckter nebo James Hunt byli chápáni zcela jinak - to oni riskovali své životy v tom pravém slova smyslu a jelikož byli opravdovými hrdiny, nezodpovídali se nikomu - jen bohu; při každé jízdě.

Dokážete si představit, jak někdo z výše jmenovaných jezdců by se smířil s možností odpovědět jen "bez komentáře"? To však neznamená, že dnešní jezdci nemají osobnost či vlastní názor, žijí jen v jiném prostředí. Prostředí, které vytvořila právě FIA. Stále bohatší formuli 1 mají lidé větší chuť kontrolovat - od jezdců přes týmy až po novináře. A právě ti v tiskovém středisku v Bahrajnu želvím způsobem diskutovali, co právě dělali, když se o Mosleyho úletu dozvěděli. Bojácné napětí, které přerušilo až společné tiskové prolášení BMW a Mercedesu, které jakoby dalo svolení k debatě, které si všichni báli.

Max Mosley se tak paradoxně stal obětí svého vlastního světa, který tolik miluje - svět, který může kontrolovat a ve kterém má moc. Svět, ve kterém nemají prostor vlastní názory, pocity, nechcete-li náhle a nečekaně zjistit, že někoho znevažujete.

Nebo snad myslíte, že nebýt sterilního světa formule 1, který se v základech otřese pokaždé, získá-li někdo pocit, že jeden snad kritizuje druhého, protože je prostě přesvědčen, že to tak je...

...nebýt duchaprázdných rozhovorů s marketingovými opičkami a ultranudných tiskových prohlášení, které pak paradoxně podpoří celosvětovou senzaci z toho, když si nejmenovaný Fin ve volném čase dá pár skleniček...

...nebýt jen těžko srozumitelných prohlášení a lá "po najetí na obrubník došlo ke změně konfigurace vozu a jeho aerodynamické efektivnosti, čímž došlo ke ztrátě přítlaku na zadní nápravě a ke ztrátě kontroly nad vozem", které by se snadno daly nahradit prostým a snadno uchopitelným "podělal jsem to" (nebo slavnějším "shit happens")...

...že by se kdekdo dvakrát pozastavil nad tím, co dělá šéf FIA ve svém volném čase?