Po třetí se podíváme na neuvěřitelné záběry z let minulých.

Třetí díl seriálu o děsivých nehodách, které se kdy odehrály v sériích NASCAR zahájíme už trochu typicky na Daytona International Speedway. Dne 17. února 1972 se právě zde konala kvalifikace na slavnou pětistovku. Kvalifikaci ale nedokončil rodák z Tennessee Friday Hassler (29. července 1935 - 17. února 1972) a co víc, tato sto dvaceti pěti mílová událost se mu stala osudnou. Hassler měl za sebou nejúspěšnější sezónu, rok 1971 mu přinesl třináct dojezdů v TOP10 a celkově se umístil na šestnáctém místě. Dvanáctý rok jeho kariéry měl být ještě lepší. To by ale nesmělo dojít k nehodě během zmíněné kvalifikace. Vše se událo v devatenáctém kole, kdy Davidu Ray Boggsovi praskla pneumatika, následovala kolize, při níž Friday Hassler vydechl naposled.



Ukázková The Big One byla k vidění v roce 1973 během závodu Winston 500. Ve dvacátém osmém kole události odstartoval neposlušný a poněkud výbušný motor ve voze, jenž řídil Ramo Stott. Do demoličního derby se zapletlo dvacet dalších jezdců, a mnoho z nich si z nehody odneslo vážná zranění a polovina zúčastněných vozů musela být z trati odtažena.



Rok 1975, Talladega, Richard „Dick“ Brooks (14. dubna 1942 - 1. února 2006), (na úvodní fotografii) předvádí na zadní rovince dech beroucí přemety při závodu Talladega 500. Na nedělní odpoledne sedmnáctého srpna byl naplánován v Alabamě závod na sto osmdesát osm kol. Pole position si vyjel Dave Marcis, Brooks s Fordem startoval z dvacáté první pozice.



Po nehodě ihned vyjel zaváděcí vůz a na trati zavlály žluté vlajky. Z vozu #90 zbyl jenom vrak, Brooks naštěstí zůstal celý.

V roce 1975 ještě zůstaneme a podíváme se kousek dál, mimo závodní dráhu a to na Pit Lane. Dodnes jsou události, které se staly na tehdy ještě Alabama International Motor Speedway, často hlavním tématem, když se dostanete k nehodám na Pit Lane. Někteří už tuší, že se jedná o neposednou tlakovou nádrž a Randyho Owense. Randy Owens byl členem Pit posádky Richarda Pettyho, s nímž byl dokonce v příbuzenském vztahu. Ve stočtyřicátém devátém kole zajel Petty, v tu chvíli leader závodu, pro výměnu pneumatik. Jeho doslova rozpálená kola byla postavena poblíž tlakové nádrže. Po následné manipulaci s hadicí k nádrži nádoba explodovala. Nic z toho ale nebylo zachyceno, na záznamech už je pouze vidět jak se nádrž vlivem gravitace vrací z neuvěřitelné výšky a dokonává své dílo zkázy. Randy Owens byl na místě mrtev.



Vrátíme se na daytonský okruh a trochu zjemníme. Závod Daytona 500 roku 1976 nabídl naprosto neuvěřitelný dojezd do cíle. Přesně ten, který vás pomalu nutí si při jeho sledování stoupnout. Osmnácté konání toho slavného závodu nenechalo v posledních kolech klidné jezdce Richarda Pettyho a Davida Pearsona, kteří bojovali o vedení na každém metru. Petty se v záchvatu bitvy o vítězství pokusil po výjezdu z poslední zatáčky o zoufalý poslední krok, předjet Pearsona a dojet si pro vítězství s ním za zády. Jenomže vše se vyvinulo jinak, došlo ke konfliktu a oba vozy skončily na trávě těsně před cílovou čárou. Pettyho vůz nebyl schopen znova nastartovat a tak se alespoň za pomoci automechaniků přece jenom dostal přes cílovou čáru. Vůz Pearsona byl ale v lepší kondici a Pearson si tak zvládl, ač v poničeném voze, dojet pro vítězství. Vozy #21 a #43 se toho dne pro mnohé staly účastníky toho vůbec nejlepšího dojezdu do cíle v historii NASCAR.



Sérii opravdu těžkých nárazů absolvoval v roce 1977 Ralph Jones (nar. 20. ledna 1944). Závod Southern 500 v Darlingtonu nedokončil a skončil se svým Fordem #08 na třicátém místě.



Rok 1979 přinesl hrůznou nehodu na daytonském okruhu. O život přišel jezdec Don Williams, který řídil Chevrolet #68. Vše začalo u jezdce #43, Freddie Smith, který se při výjezdu ze zatáčky dostal do smyku. Právě jemu už se nedokázal vyhnout Joe Frasson #50 a jeho nepojízdný poničený vůz prostě zastavil uprostřed trati. Následujícím kolizím se nedalo zabránit a osm vozů se ztratilo v oblacích kouře a dýmu z hořících vozů.



V Daytoně a stejném roce ještě zůstaneme. Závod Daytona 500, její dvacáté první konání bylo obohaceno bitvou po bitvě. Bitva během posledních kol byla dech beroucí. Pro bílou vlajku si dojel Donnie Allison, vítězství mu ale nechtěl nechat druhý Cale Yarborough, právě on následně ztratil kontrolu nad svým vozem a na zadní rovince mezi zmíněnými pány došlo ke kontaktu. Auta do sebe narazila ještě několikrát, předtím než se do sebe zaklesla a skončila na trávníku. Závod vyhrál Richard Petty a události na “vrak srazu“ na trávníku se poněkud zvrhly.



Přesuneme se do Michiganu, nebezpečně vypadající skok přes pit zídku předvedl Steven “Steve“ Pfeifer, jehož kariéra závodníka NASCAR čítala osm závodů, z toho pět z nich nedokončil. Jeho auto se při výjezdu ze zatáčky vymklo kontrole, přejelo přes trávník a těžce narazilo do lemující zdi. Tam to ale neskončilo, auto zídku hravě přeskočilo a „vyšláplo“ si na přítomného fotografa, který byl vážně zraněn.



V roce 1980 dnešní třetí díl zakončíme. Benny Richard Knotts (23. května 1951 - 14. února 1980), přezdívaný Ricky závodil už od svých šesti let a prošel mnoha sériemi a závody. Osudnou se mu stala kvalifikace na závod Daytona 500. Ve čtrnáctém kole se jeho Oldsmobile #14 dostal do smyku při výjezdu ze zatáčky a prudce narazil do vnitřní lemující zdi. Knotts utržil těžká poranění hlavy a zemřel prakticky v okamžik nárazu.



A naposledy z Daytony, která jak by se po tomto dílu mohlo zdát, bere životy závodníkům doslova jako na běžícím páse. Phil Finney (nar. 20. dubna 1950), rodák z Floridy, 4. července 1980 absolvoval těžký náraz během závodu FireCracker 400. Finneyho vůz se dostal do smyku a namířil si to rovnou na spodní lemující zeď. Vůz se od zdi odmrštil a odletěl o několik dalších metrů dál.



Za šest let své závodní kariéry nedokázal Finney zvítězit, ale zůstalo mu to nejcennější - jeho život.