Šestá velká cena 70. ročníku mistrovství světa F1

Závod v Monte Carlu můžeme z určitého pohledu považovat za vrchol sezony. Rozhodně je to nejatraktivnější velká cena, která na sebe v celém světě poutá největší pozornost.

Atmosféra v Monaku je zcela výjimečná. Jezdci se ocitají pod tlakem reklamních povinností a díky tomu jsou právě v malém knížectví na Azurovém pobřeží extrémně vytížení. Prestiž triumfu v Monte Carlu však i díky tomu překoná všechny ostatní podniky v kalendáři F1. I když po závodě na nejúspěšnější trojici čekají místo stupně vítězů „jen“ schody knížecí tribuny.

Vedoucí pozici v šampionátu bude po pěti podnicích hájit Lewis Hamilton (112 bodů) před týmovým kolegou Valtterim Bottasem (105). Ve všech dosavadních závodech této sezony obsadili první dvě místa v cíli! Daleko za nimi bojují o pozice Max Verstappen (66), Sebastian Vettel (64) a Charles Leclerc (57). Pořadí v Poháru konstruktérů potvrzuje dominanci jednoho týmu. Vede Mercedes (217) před Ferrari (121), Red Bullem (87) a McLarenem (22). Bez bodového zisku je stále Williams. 

Historie okruhu

Velká cena Monaka je v seriálu podniků světového šampionátu událostí zcela ojedinělou. Ačkoli trať odporuje současným trendům i všem bezpečnostním předpisům, nikdo si nedovede představit, že by se vytratila z kalendáře.

První ročník nejslavnějšího závodu světa se uskutečnil 14. dubna 1929. Prezidentem monackého autoklubu a ředitelem první Grand Prix byl Anthony Noghes, po němž je pojmenována poslední zatáčka před vjezdem do cílové rovinky. Vítězem se stal William Grover, startující pod pseudonymem Williams. Šestadvacetiletý syn Angličana a Francouzky tím vstoupil do historie motoristického sportu.

Kariéru začínal na motocyklu. Usadil se v Monaku, kde byl šoférem irského malíře sira Williama Newenhama Montagua Orpena. V roce 1926 dosáhl prvních sportovních úspěchů, v roce 1928 startoval v Rallye Monte Carlo ve voze Hispano Suiza, ale pak se vrátil za volant Bugatti. Po triumfu v prvním ročníku Velké ceny Monaka 1929 trvale patřil k jezdecké špičce. Za druhé světové války byl však 2. srpna 1943 zatčen gestapem a 18. března 1945 v Berlíně popraven. Před 59. ročníkem VC Monaka mu kníže Rainier III. v zatáčce Sainte Dévote odhalil pomník připomínající jeho triumf v premiéře slavného závodu. 

213879

Švéd Ronnie Peterson za volantem vozu March v roce 1971

Není to historie, ale daňové úlevy, co láká špičkové automobilové závodníky k bydlení v Monackém knížectví. Kníže Rainier III. byl osobním přítelem Louise Chirona či Jeana-Louise Trintignanta, jeho syn princ Albert se dnes stýká například s Davidem Coulthardem, Eddiem Irvinem a dalšími závodníky. Výhody knížectví rodu Grimaldiů přilákaly ke koupi apartmánů celou řadu bývalých i současných jezdců. Za „starousedlíka“ můžeme považovat například Jacquese Villeneuvea, jehož otec Gilles koupil v Monte Carlu vilu už koncem sedmdesátých let. Jacques zde dokonce nějakou dobu chodil do školy.

Během velké ceny rozhodně není Monako klidným knížectvím. Všeobecně se uznává, že akce patří do „velké čtyřky" nejvýznamnějších motoristických podniků světa, spolu se závodem na 500 mil v Indianapolisu, na 24 hodin v Le Mansu a s Rallye Monte Carlo. Součástí mistrovství světa F1 je VC Monaka od jeho vzniku v roce 1950 s přestávkou v letech 1951 až 1954.

Mezi ostatními tratěmi má Monte Carlo zcela výjimečnou pozici, protože se mu odpouští to, co by jinde neprošlo. Týmy se ochotně těsnají v padoku, jezdci bez reptání závodí na hrbolatém asfaltu mezi obrubníky a nenaříkají nad chybějícími únikovými zónami. Všichni prostě respektují výjimečnost této tratě.

Aby se v Monaku běžné silnice proměnily v plnohodnotný závodní okruh, musí se udělat spousta opatření. Součástí tohoto seznamu je 33 kilometrů svodidel, 20 000 metrů čtverečních drátěného oplocení, 3600 pneumatik do bariér a 1100 tun sedadel pro diváky. Přesný počet diváků úchvatné podívané však nikdo nezná. Nelze totiž spočítat hosty na jachtách kotvících v přístavu, ani na terasách a balkonech okolních domů. 

213882

V roce 1976 převzal od monackého knížete cenu za vítězství Niki Lauda

Na okruhu, kde se při F1 zabil Lorenzo Bandini (1967), nejvíce vozů odpadlo v roce 1990 (dvacet) a nejméně jezdců vidělo šachovnicovou vlajku v sezoně 1996 (tři, další klasifikovaný byl tou dobou v depu). Nejtěsnější finiš byl naměřen v roce 1992 mezi Sennou v mclarenu a Mansellem ve williamsu (0,215 s). Nejvíce různých jezdců ve vedení v Monte Carlu zažili v sezoně 2003 (pět: R. Schumacher, Montoya, Räikkönen, Trulli a M. Schumacher). Nejúspěšnějšími jezdci v historii jsou Senna (6x první), G. Hill a M. Schumacher (5x), Prost (4x), Moss, Stewart a Rosberg (3x). Celkem je na seznamu vítězů zapsáno 34 jmen.

Velká cena Monaka se jede na nejkratší trati (3337 m) a je i celkově nejkratší (260,286 km). Populární vlásenka je nejpomalejší zatáčkou v seriálu F1. Rekord okruhu drží od minulého roku Max Verstappen časem 1:14,260 a absolutně nejrychlejší čas Daniel Ricciardo výkonem 1:10,810 ve třetí části loňské kvalifikace.

V posledních šesti letech během závodu pokaždé vyjel na trať safety car, i když loni „jen“ virtuální. Vítěznou strategií byla jízda s jedinou zastávkou v boxu v 17. kole závodu. V Monaku je více než kde jinde důležité přední postavení na startu. V předchozích 64 velkých cenách v Monte Carlu zvítězil jezdec z prvních tří pozic v 54 případech. Od roku 1985 jen jedinkrát vyhrál závodník stojící za touto hranicí – Olivier Panis v roce 1996 ze 14. místa. Loni po třech letech znovu vyhrál jezdec z pole position.

Navzdory velmi úzké a nebezpečné trati byl závod poprvé ukončen červenou vlajkou až v roce 1984 po 31 kolech kvůli velké bouřce. Tehdy vyhrál Alain Prost před Ayrtonem Sennou, ale brali jen poloviční body. Bylo to tehdy první pódium a první nejrychlejší kolo pro Ayrtona Sennu. Kvůli havárii byl závod poprvé zastaven v úvodním kole v roce 1990, kdy se Alain Prost a Gerhard Berger střetli v zatáčce Mirabeau. Po novém startu vyhrál Ayrton Senna. Od té doby se červené vlajky objevily také v roce 1994 (1. kolo), 2000 (1. kolo), 2011 (6. kolo) a 2013 (46. kolo). 

Klíčová místa

Trať v Monaku neodpouští chyby. Ocelová svodidla jsou tak blízko, že závodníci musejí být maximálně přesní. Nesprávné brzdění, byť jen o metr, může mít za následek náraz do svodidla a odstoupení ze závodu.

Proto musejí brzdové soustavy fungovat bezvadně od startu až do cíle. Není to snadný úkol, protože každý vůz brzdí během velké ceny asi 870krát. Navzdory brzdným úsekům, které jsou v průměru pouze mírně intenzivní, je tato dráha na brzdy náročná, zvlášť kvůli vysokému zahřívání brzdových třmenů a kapaliny. V minulosti stoupala jejich teplota mimořádně vysoko, v některých případech, pokud při příliš intenzivním brzdění kapalina ve třmenu překypěla, se v brzdovém potrubí vytvářely bubliny. Tím se zvýšil zdvih brzdového pedálu, a brzdy tudíž reagovaly pomaleji.

Monako je sice nejkratší tratí v seriálu světového šampionátu, ale zároveň má druhý největší počet brzdných sekcí. Jezdci během jednoho kola brzdí celkem 18,5 vteřiny, což znamená 27 % délky okruhu. To je nejvíc ze všech tratí. Jelikož úseky nejsou moc rychlé, s malou výjimkou, kdy auta vyjíždějí z tunelu a sjíždějí od vlásenky u Mirabeau, se nikde nebrzdí déle než 2,6 vteřiny. A v pěti zatáčkách maximální zpomalení nedosahuje ani 3 G. Výsledkem je průměrné zpomalení 3 G čili téměř o 2 G nižší než v Montréalu. 

188276

Jedním z klíčových míst je dobrzďování po výjezdu z tunelu

Vzhledem k četným brzdným úsekům je množství energie ztracené brzděním za celou vzdálenost velké ceny u každého monopostu dost vysoké: 239 kWh. Technici z Bremba předpokládají, že od startovní čáry k šachovnicovému praporku každý závodník zatíží brzdový pedál celkovým tlakem 61,5 tuny. Jinými slovy, každou minutu závodu musejí jezdci vyvíjet na brzdový pedál sílu přes 600 kg.

Z jedenácti brzdných sekcí jsou pouze dvě klasifikované jako náročné, dvě střední obtížnosti a ostatní jako lehké. Nejobtížnější je úsek za tunelem v zatáčce číslo 10. Monoposty zpomalují z 297 km/h za 2,48 sekundy na 89 km/h. Musí jim na to stačit 118 metrů. Jsou při tom vystaveni přetížení 4,5 G a na brzdový pedál působí silou 116 kg. Největší rychlost se dosahuje na konci cílové rovinky před zatáčkou Ste Dévote. Do ní se v optimálním případě brzdí 2,12 vteřiny, aby vozy zpomalily z 298 km/h na 108 km/h.

Místa vhodná pro předjíždění v Monaku prakticky neexistují. Důkazem je, že s pomocí DRS došlo v minulém ročníku k jedinému předjetí! Detekční místo pro DRS je 80 metrů za zatáčkou číslo 16 a aktivační bod je 18 metrů za zatáčkou číslo 19. Větší roli však mohou sehrát jezdecké chyby, z nichž pramení kolize, havárie a zpomalovacím vozem ovlivněná strategie jednotlivých jezdců. 

Vzpomínka na rok 2018

Po předchozí Velké ceně Španělska vedl průběžnou klasifikaci Hamilton s náskokem 17 bodů na Vettela a 37 na Bottase. Mercedes v čele hodnocení Poháru konstruktérů měl k dobru na Ferrari 27 a na Red Bull 73 bodů.

Už v kvalifikaci naznačil svoje možnosti Ricciardo. Vyhrál ji v čase 1:10,810 před Vettelem a Hamiltonem. Naopak jeho týmový kolega Verstappen po havárii ve třetím tréninku vůbec nevyjel. Grosjean se kvůli prohřešku z předchozího závodu stěhoval na roštu o pět míst zpět.

Po startu Ricciardo výhodu pole position udržel a brzy si vytvořil menší náskok. Úvodní kolo se kupodivu obešlo bez obvyklé kolize. Verstappen od počátku nasadil ostré tempo a předjížděl jednoho soupeře za druhým.

Kvalifikační pneumatiky odcházely velmi záhy. Už ve dvanáctém kole přezouval na ultraměkkou směs třetí Hamilton. Podobně volili i ostatní jezdci ze špičky, s výjimkou Bottase, jenž sáhl po superměkkých gumách. Verstappen se prokousal už na desátou příčku. Hartley inkasoval penalizaci pěti vteřin za překročení povolené rychlosti při průjezdu boxovou uličkou.

Pole kroužilo ve 25. kole v pořadí Ricciardo, Vettel, Hamilton, Räikkönen, Bottas, Gasly, Hülkenberg, Ocon, Alonso, Verstappen, Sainz, Hartley, Leclerc, Ericsson, Pérez, Magnussen, Vandoorne, Grosjean, Sirotkin a Stroll. 

188337

Daniel Ricciardo byl v minulém ročníku nedostižný v kvalifikaci i v závodě

Doposud poklidný průběh se zdramatizoval ve 28. kole, kdy Ricciardo ohlásil technické problémy. Vettel se mu skutečně hned přiblížil. Dotahovali se také Hamilton, Räikkönen a Bottas. Ve 44. kole se pětice na špici nacházela v rozmezí pouhých osmi sekund.

Teprve ve 48. kole zastavil poprvé u mechaniků Verstappen a propadl se na 11. místo. O pět kol později odstoupil Alonso. Verstappen se problematickým způsobem vypořádal se Sainzem a následně zajel nový rekord okruhu 1:14,260.

V 72. kole došlo k velké havárii na výjezdu z tunelu. Leclerkovi selhaly brzdy a zezadu narazil do Hartleye. Oba skončili a byl zaveden režim virtuálního safety caru.

Vepředu se tudíž už nic podstatného nepřihodilo. Pod šachovnicí jako vítěz projel Ricciardo a oslavil sedmý triumf ve F1, avšak premiérový v miniaturním knížectví. Body si připsali také Vettel, Hamilton, Räikkönen, Bottas, Gasly, Ocon, Hülkenberg, Verstappen a Sainz.

VC Monaka

Okruh: Circuit de Monaco

Místo: Monte Carlo

DRS detekceDRS úsekMěřený úsekCíl

Charakteristika závodního okruhu z pohledu brzd.

 

• PRVNÍ VELKÁ CENA F11950
• POČET KOL78
• DÉLKA OKRUHU3337 m
• DÉLKA ZÁVODU260,286 km
• REKORD OKRUHU1:14.260 (2018)
• DRŽITEL REKORDUMax Verstappen
  

 

• Počet zatáček19
• Nadmořská výška47,5 – 89,5m
• Opotřebení pneumatikvysoké
• Opotřebení brzdvysoké
• Spotřeba palivamalá

 

23. - 26. května 2019

• První tréninkČT   11:00 – 12:30
• Druhý tréninkČT   15:00 – 16:30
• Třetí tréninkSO   12:00 – 13:00
• KvalifikaceSO   15:00 – 16:00
• ZávodNE   15:10 – 17:10

 

 

Vítězové VC Monaka

Vybrané údaje z ročníku 2018