Java House Grand Prix of Arlington – Závod

Kyle Kirkwood potvrdil, že jestli mu nějaký typ okruhů svědčí, jsou to městské okruhy. V neděli získal v Arlingtonu své šesté vítězství v kariéře v IndyCar a z toho jen jedno bylo na jiném typu trati (krátkém oválu). Navázal tak na silný vstup do sezony a po čtvrtém místě v St. Petersburgu a druhém ve Phoenixu se posunul na příčku nejvyšší, což mu zajistilo také průběžné vedení v šampionátu.

Už před startem závodu na 70 kol hlásil problémy Marcus Armstrong, konkrétně ztrátu tlaku v pneumatice. Vydržel na začátek třetího kola, aby si odbyl jednu povinnost nasadit během závodu měkkou sadu pneumatik.

Právě ty byly největší enigmou. Jezdci na nich museli odjet nejméně dva stinty, výdrž ale byla predikována zhruba na 10 kol. Teoreticky tak bylo závod možné absolvovat jen se dvěma zastávkami v boxech, palivo by na to jezdcům stačilo, ale otázka byla, jestli někdo dokáže pracovat s měkkou sadou tak šetrně, aby vydržela celý stint.

Kdo na to rozhodně nečekal, byl třeba Scott Dixon startující z 20. příčky. Ten byl u mechaniků už v pátém kole, aby se jedné měkké sady zbavil. Čelo závodu do něj odstartovalo na měkké sadě, nejvýše postaveným jezdcem na primárních gumách byl šestý Rosenqvist.

Ve 3. kole zezadu postrčil Mick Schumacher Lundgaarda, kvůli čemuž se dánský pilot McLarenu propadl a Schumacher si vysloužil penalizaci. O kolo později si Power vyšlápl na druhý McLaren Pata O’Warda a postoupil na třetí místo. Pořadí tak bylo Ericsson, Palou, Power.

Kdo se viditelně jako první trápil na měkké sadě byl Rasmussen, ve 13. kole prohrál souboj s Malukasem a Newgardenem a spadl na deváté místo. Piloti týmu Penske měli rozdělenou strategii – Malukas startoval na měkké sadě, Newgarden na tvrdé. Třetí jezdec stáje Scott McLaughlin se prokousával pořadím z chvostu pole.

Ve 14. kole zastavil ze čtvrtého místa Kirkwood. Pit stop ale trval dlouho, a to kvůli tomu, že mechanikovi měnícímu pravé zadní kolo vypadla z pistole matice. Kirkwood vyměnil jedny měkké gumy za jiné měkké.

V 17. kole stavěli z čela společně Ericsson a Palou. Ale u týmu Andretti Global se opět objevily problémy s upevněním kola, tentokrát pravého předního. Palou tak vyjel z boxů s výrazným náskokem na vítěze kvalifikace.

Power zůstával na dráze navzdory tomu, že už kolem 10. kola hlásil svému závodnímu inženýrovi Ronu Ruzewskému, že si nemyslí, že pneumatiky dlouho vydrží. Za ním byl Rosenqvist, první z jezdců na tvrdé sadě pneumatik. Ve 20. kole se Rosenqvist dostal před Powera, zajel kolo o dvě vteřiny rychlejší než Australan, ale záhy na to zamířil k mechanikům.

Ve 22. kole stavěli Newgarden a McLaughlin. Newgarden při výjezdu měl drobný kontakt s Malukasem, který stavěl o několik kol dříve, po kterém se otočil o půlku osy a propadl o několik příček.

Power na měkké sadě vydržel až do 23. kola, na závěr ještě zajel své nejrychlejší kolo. Jenže ani tady se nevyhnuly problémy týmu Andretti Global. Z boxů vyslali Powera přímo do dráhy přijíždějícímu Fosterovi. Power stihnul zabrzdit, aby Brit zajel do svého stání, ale ztratil několik vteřin.

Po prvních pit stopech bylo pořadí Palou, Ericsson, Kirkwood a Rosenqvist. Power se od mechaniků vrátil na šesté příčce. Všichni měli měkké pneumatiky.

Ericsson a Kirkwood zamířili k mechanikům ve 28. kole. A zase to bylo s problémy, tentokrát u Kirkwooda. Opět mechanik při výměně kola, tentokrát pravého zadního, ztratil matici, kterou navíc odjíždějící vůz přejel, naštěstí ale vyletěla do boxové zdi a nikoho netrefila. Delší pit stop měl i Ericsson, který se tak po návratu musel zuby nehty bránit dotírajícímu McLaughlinovi.

V dalším kole stavěli Palou a O’Ward. Vedení tak převzala dvojice Rosenqvist a Power. Ačkoliv druhý jmenovaný vypadal rychlejší, předjet Švéda se mu nepodařilo, dílem i proto, že šetřil pneumatiky. Tým se zjevně rozhodl, že závod Power absolvuje jen na dva pit stopy, proto potřeboval, aby měkké sada vydržela celý stint.

To nepotřeboval Rosenqvist, který ve 35. kole zajel znovu k mechanikům. Power tak znovu závod vedl, na druhou příčku se předjetím Rossiho ve 37. kole posunul už Palou, který na Australana ztrácel necelých 7 sekund. Ve 38. kole předjel Kirkwood svého stájového kolegu Ericssona, což byl aktuálně souboj o pátou příčku. Před nimi byli ještě Lundgaard a Foster jedoucí na trochu jiné strategii.

Ve 40. kole Kirkwood překonal Lundgaarda a už byl třetí za Powerem a Palouem. Powerův náskok se postupně rozplynul, Palou ale zůstával za ním a vyčkával. Kirkwood se přibližoval, ale ve chvíli, kdy Power ve 47. kole naposledy zamířil do boxů, ztrácel Kirkwood na čelo 4 vteřiny.

Power se vrátil na trať na pátém místě. Pořadí bylo Palou, Kirkwood, Ericsson, O’Ward a Power. Ericsson ve 49. kole zamířil naposledy do boxů. Palou a Kirkwood následovali v dalším kole a opět měl Kirkwoodův tým problémy s pravou zadní pneumatikou. Kirkwood se kvůli tomu vrátil těsně před Malukasem, který ještě čekal na poslední pit stop a na trati se předtím dostal před Powera.

Malukas ale brzy zamířil do boxů a pořadí se po posledních zastávkách ustálilo následovně: Palou, za ním byl s odstupem dvou vteřin Kirkwood, pak Power, Ericsson a O’Ward. Kirkwood byl ale rychlejší než Palou a rychle náskok umazal. Bylo jen otázkou času, než se viditelně rychlejší Kirkwood dostane do vedení. Povedlo se mu to ve 56. kole. A v dalším kole už mezi oběma jezdci byl odstup vteřiny a půl.

Náskok postupně narůstal, a to až do 67. kola. To zůstal stát na trati Rasmussen a poprvé v závodě zavlála žlutá vlajka. Kirkwood byl v tu chvíli na čele s náskokem 8,5 vteřiny.

Na závěr se zaplněné tribuny v Arlingtonu dočkaly rozstřelu, jaký mívá často NASCAR – Zelená, bílá, šachovnicová vlajka. Respektive alespoň tak to mělo být. Kirkwood si vedení udržel, jenže v hloubi pole kolidovali Siegel a Grosjean a finiš tak nakonec byl pod žlutou vlajkou.

Kirkwooda na stupních vítězů tak doplnili Palou a Power, kterému vyšla strategie dvou pit stopů. Vítěz kvalifikace Ericsson dojel čtvrtý před O’Wardem, nejlepším jezdcem s motorem Chevrolet. Strategie nakonec pomohla i Dixonovi, který se se čtyřmi pit stopy vyšvihnul z 20. místa na startu na osmou příčku.

IndyCar po třech závodech během tří po sobě následujících víkendů má příští víkend pauzu. Šampionát bude pokračovat za dva týdny na okruhu Barber Motorsports Park v Alabamě. Vítězové tří letošních závodů se seřadili na prvních třech místech v pořadí šampionátu – vede jej Kirkwood (126 bodů), druhý je Palou (100 bodů), třetí Newgarden (93 bodů). Stejně má pak i čtvrtý O’Ward.

p.	jezdec	tým	motor	čas	kol	body
1.	Kyle Kirkwood	Andretti Global	Honda	01:55:43,0642	70	50+3
2.	Álex Palou	Chip Ganassi Racing	Honda	+ 0,3140	70	40+1
3.	Will Power	Andretti Global	Honda	+ 3,5855	70	35+1
4.	Marcus Ericsson	Andretti Global	Honda	+ 4,9128	70	32+2
5.	Patricio O´Ward	Arrow McLaren	Chevrolet	+ 5,9336	70	30
6.	David Malukas	Team Penske	Chevrolet	+ 7,4478	70	28
7.	Christian Lundgaard	Arrow McLaren	Chevrolet	+ 8,7501	70	26
8.	Scott Dixon	Chip Ganassi Racing	Honda	+ 9,8315	70	24
9.	Alexander Rossi	Ed Carpenter Racing	Chevrolet	+ 10,7076	70	22
10.	Marcus Armstrong	Meyer Shank Racing	Honda	+ 12,4888	70	20
11.	Scott McLaughlin	Team Penske	Chevrolet	+ 13,8893	70	19
12.	Caio Collet	A.J. Foyt Enterprises	Chevrolet	+ 14,7435	70	18
13.	Louis Foster	Rahal Letterman Lanigan	Honda	+ 16,2034	70	17
14.	Rinus VeeKay	Juncos Hollinger Racing	Chevrolet	+ 16,8679	70	16
15.	Josef Newgarden	Team Penske	Chevrolet	+ 18,7540	70	15
16.	Dennis Hauger	Dale Coyne Racing	Honda	+ 21,2934	70	14
17.	Santino Ferrucci	A.J. Foyt Enterprises	Chevrolet	+ 22,2893	70	13
18.	Graham Rahal	Rahal Letterman Lanigan	Honda	+ 24,7337	70	12
19.	Kyffin Simpson	Chip Ganassi Racing	Honda	+ 27,6294	70	11
20.	Felix Rosenqvist	Meyer Shank Racing	Honda	+ 33,6046	70	10+1
21.	Sting Ray Robb	Juncos Hollinger Racing	Chevrolet	- 1 kolo	69	9
22.	Mick Schumacher	Rahal Letterman Lanigan	Honda	- 1 kolo	69	8
23.	Romain Grosjean	Dale Coyne Racing	Honda	Havárie	68	7
24.	Nolan Siegel	Arrow McLaren	Chevrolet	Havárie	68	6
25.	Christian Rasmussen	Ed Carpenter Racing	Chevrolet	Havárie	68	5

Zdroj: Původní článek redakce, úvodní foto: Penske Entertainment