Aneb o jednom nedělním odpoledni.

Pracuji. Myslím si, že dost poctivě, abych domů přinesl nějakou tu korunu a mohl si užít volný čas s rodinou a koníčky. Mým největším je motorsport - v mém fanouškovsky naivním chápání snaha využít kombinaci jezdeckých schopností a inženýrské kvality k tomu, abych se na konci závodu stal vítězem.

Právě cesty za vítězstvím mě baví sledovat. Jsou trnité, plné soubojů vyrovnaných jezdců či techniky, dramatických momentů, když někdo zaškobrtne, sympatie, antipatie, napětí a nejistota, jak to vlastně dopadne.

Já, obyčejný fanda, toužící se bavit, který s hubou otevřenou civěl na včerejší závod DTM v Zandvoortu.

Nechápal jsem to.

Souboje v podání této divné série vypadají asi tak, že ve snaze vrátit se na trať po pitstopu před soupeřem místo šlápnutí na plynový pedál otočím volantem a vrazím do soupeře tak, že mu pomuchlám fasádu (Abt do Spenglera), kvalitu pneumatik ověřím tím, že na plný plyn s protočenými koly tlačím soupeře, co je napříč, před sebou, pravděpodobně v naději, že takhle si snáz proklestím cestu skrze ostatní, (Kristensen - Spengler).

Nebo abych si posychroval poklidný nájezd do zatáčky nikým nerušen, pokusím se soupeře zbavit se ramenovitým šťouchancem (Kristensen - Schneider, Spengler - Schedier).

Ale asi jsem jen nepochopil prostředky DTM, se kterými se dostávat před soupeře, říkám si a začal si zvykat na nový bonton.

Jaké ale bylo mé překvapení, když se má teorie víc šťouchám - jsem lepší zhroutila na cílové rovince. Tam Alexandre Prémat před sebe pustil Martina Tomczyka a Timo Scheider Mattiase Ekströma.

Vyhrál tedy Tomczyk, i když mužem závodu byl Prémat, a Ekström se dostal na stupně vítězů, ačkoli byl jeho výkon šedý jak korporátní barva konkurenční automobilky. Pří pohledu na výsledkovou listinu pak marně hledám souvislost mezi ní a tím, co jsem viděl v neděli v televizi.

A už vůbec nechápu, proč jsem se díval. Na dva zešedlé mužíky, kteří před důchodem hrají nějakou novější a dražší verzi šachy se živými figurkami, aby se pak v tiskové zprávě rozplývali nad tím, jak skvělý výkon jejich týmy podaly?

Děkuji, nechci. To se radši připojím dnes večer na internet, kde si s klukama zajezdím virtuální DTM. Kromě toho, že do cíle dojede opravdu ten nejlepší, máme pak možnost si dát virtuálně přes držku, když si vyříkáme veškeré delikty na dráze.

Tahle facka je mi pak milejší než ta, co jsem dostal v neděli.