Otázkou zůstává, zda bude chtít

Katastrofický rok týmu Forsythe Championship Racing pokračuje a zdá se, že krize se stále prohlubuje. Paul Tracy si pravděpodobně ani nepamatuje, kdy skončil v kvalifikaci téměř šest sekund za časem vítěze a ani technicky daleko zdatnější Oriol Servia zdá se s vozem nedokáže udělat víc.

Krize týmu má své kořeny pravděpodobně v zimním období, kdy Gerry Forsythe z ne zcela známého a pochopitelného důvodu propustil řadu klíčových odborníků, mezi jinými i závodního inženýra Mike Cannona, který v uplynulé sezóně dirigoval tým techniků A.J. Allmendingera. Cannon přešel ke Keithu Wigginsovi do nového týmu Minardi USA, stará se primárně o vůz Roberta Doornbose a může se pravděpodobně spokojeně usmívat.

Před Forsythem a manažerem stáje FCR Neilem Micklewrightem tak vyvstal uprostřed sezóny úkol, jak pozvednout tým zpátky na místa, kam patří. A neoslovili nikoho jiného než Mo Nunna, bývalého závodního inženýra Chipa Ganassiho a poté i majitele vlastní stáje v CART a IndyCar Series.

Kariéra Morrise Nunna v motorsportu začala již velice dávno ve Velké Británii, když si po ukončení povinné vojenské služby otevřel autodílnu se svým přítelem. Koupili společně první rozbitý ojetý automobil, který chtěli původně opravit a poté se ziskem prodat. Jenomže brzy zjistili, že pokud opravený vůz začnou nasazovat do závodů, mohou na startovném vydělat mnohem více, než prostým prodejem vozu. Morrisův přítel byl ženatý, a tak za volant usedl Nunn. A protože měl od mládí cit pro techniku, získával s jezdeckými zkušenostmi zároveň i cit proto, co je na autě třeba změnit, aby se chovalo lépe a bylo rychlejší.

Mo Nunn se prokousal až do formule jedna, kde byl i stájovým kolegou Emersona Fittipaldiho, působil jako technik a nakonec i jako majitel týmu Ensign (jméno vzniklo ze spojení N-sign, neboli "Nunnův podpis, znak". Jako majitel týmu však úspěšný nebyl, protože nebyl dobrým obchodníkem a nedokázal zajistit týmu finance.

Posléze odešel do Spojených států, kde na delší dobu zakotvil v týmu Chipa Ganassiho a byl klíčovým mužem za úspěchy týmu s jezdci Vasserem, Zanardim a Montoyou. Opět se rozhodl zkusit své štěstí jako majitel vlastní stáje, ale ani tentokrát mu štěstí nepřálo. V roce 2000 jezdil pro finančně slabý tým Tony Kanaan, o rok později si Morris hodně sliboval od návratu Alexe Zanardiho, se kterým ho pojilo přátelství od dob v týmu Ganassi Racing. Jenomže Zanardi i tým jen těžce hledali formu a když konečně na Lausitzringu dokázal tým jako jediný najít optimální set-up pro své vozy a Zanardi s Kanaanem válcovali pole svých konkurentů, Zanardiho těžká havárie tým silně poznamenala. Krize v CART pak přinutila Nunna přesunout tým na přání dodavatele motorů do IRL, ale ani zde štěstí nenašel a v roce 2005 se společně se svou manželkou Kathryn rozhodl pověsit závodění na hřebík a odejít na zasloužený důchod. Kompletní vybavení týmu bylo prodáno v aukci, včetně posledního zbývajícího kusu karbonové voštiny z vozu Alexe Zanardiho z Lausitzringu. Výdělek za koupi tohoto kusu měl jít na podporu Zanardiho nadace, jejímž cílem bylo postavi specializovanou kliniku pro děti s ortopedickými problémy či s amputovanými končetinami. Kathryn Nunnová trosku vydražila za 3000 dolarů a poté ho vrátila zpět do aukce.

Přemluvit technického čaroděje Nunna k návratu zpět do paddocku závodních okruhů se pokusilo již několik lidí. Až doposud bez úspěchu. Na naléhání Neila Micklewrighta, a pravděpodobně i z důvodu, že je pojí dlouholeté přátelství už z dob v F1 v Evropě, se tento týden Mo Nunn objevil jako host v boxech týmu Forsythe. A mohl se na vlastní oči přesvědčit, v jaké bídě tým je. A pokud existuje někdo, kdo by mohl dokázat vrátit jezdce Forsythova týmu zpět do prvních řad, pak je to bezpochyby Nunn. Otázkou zůstává, zda bude chtít.