Novinky

  • 13.10.2019 Neutral Racing Point podal protest proti brzdovému systému vozů Renault

  • 13.10.2019 Bad Charles Leclerc obdržel penalizaci 15 sekund a klesl na 7. místo ve VC Japonska

  • 13.10.2019 Good Tým Mercedes s předstihem obhájil prvenství v Poháru konstruktérů

Facebook Instagram

Duel o titul či boj více jezdců?

Duel o titul či boj více jezdců?

Honda 200 – před závodem

Třetí týden za sebou čeká piloty IndyCar Series víkend plný závodění. Po městském okruhu v Torontu a oválu v Iowě míří na klasickou silniční trať – Mid-Ohio Sports Car Course u města Lexington v Ohiu. Na ní je nejúspěšnějším pilotem Scott Dixon a právě teď má jednu z posledních šancí, jak zabojovat o to, aby souboj o titul nebyl bez něj.

Vítězství ale obhajuje Alexander Rossi, který potřebuje stáhnout náskok, který si v čele šampionátu vybojoval Josef Newgarden díky vítězství v Iowě. A o šanci bojovat o mistrovskou korunu nechce přijít ani třetí v průběžném pořadí, vítěz Indy500 Simon Pagenaud, který vyhrál v Torontu a do posledních dvou závodů startoval z pole position.

Okruh

Trať Mid-Ohio Sports Car Course patří mezi nejtradičnější v kalendáři IndyCar. Okruh byl otevřený v roce 1962. Za stavbou dráhy stál místní podnikatel Les Griebling. Dráha vznikla pro klubové víkendové závody sportovních vozů. Nejvýznamnější vývoj zažila po roce 1982, kdy ji koupil bývalý závodník, podnikatel a majitel závodního týmu Jim Trueman.

V těchto letech se v Ohiu napevno usadila i série IndyCar, která si okruh poprvé vyzkoušela v roce 1982. Nesmíme zapomínat ani na F5000, která v době, kdy ještě IndyCar byla prakticky výhradně oválovou sérií, byla prvním formulovým šampionátem v Ohiu. IndyCar tak předběhla podobně jako v Long Beach nebo na Road Americe.

Ohio bylo pevnou součástí kalendáře IndyCar až do bankrotu CART v roce 2003. Formule se na trať vrátily až v roce 2007 a to pod hlavičkou IRL. Champ Cars tehdy v Ohiu sázely na letištní okruh v Clevelandu.

Trať v Ohiu má třináct zatáček a měří 3,6 kilometru. Od ostatních okruhů se liší tím, že je startovní čára oproti cílové posunuta na protilehlou rovinku. Je to proto, že ta cílová je příliš krátká. Právě na konci protilehlé rovinky leží zatáčka 4, která je nejlepším místem na předjíždění. Další dobré místo je před vlásenkou (zatáčka číslo 2). Vloni se ale jezdcům dařilo v Ohiu předvádět show a bojovat i v místech, kde předtím nikdo netušil, že je to s formulí vůbec možné.

Loňský závod

S novým aerokitem od Dallary rapidně vzrostl počet předjetí - zatímco předloni jich bylo 63, vloni 114. Strategie dvou pit stopů nakonec vyšla vítězi kvalifikace Rossimu. Zabrat mu ale dával Wickens, který se nakonec nedočkal prvního vítězství v kariéře v IndyCar. Nikdo nečekal, že to bude, minimálně na hodně dlouho, jeho poslední příležitost.

Skvělý výkon předvedl Bourdais a z posledního místa se probojoval na šestou příčku. Trio favoritů Power, Newgarden a Dixon dojelo na 3. až 5. pozici.

Na co se zaměřit

Ohio je Dixonland. Loňský šampion je nejúspěšnějším pilotem, vyhrál zde pětkrát. Když se mu to povedlo po startu z posledního místa, koloval o něm takový vtip, že by v Ohiu vyhrál závod i v případě, že by do něj musel odstartovat z parkoviště za dráhou. Poslední triumf ale získal v roce 2014.

Jaké je to v Ohiu vyhrát, vědí všichni čtyři jezdci, kteří jsou ještě reálně v souboji o titul, tedy Newgarden, Rossi, Dixon a Pagenaud. Je jedním z mála okruhů, kde nikdy nevyhrál Will Power. Ten by rád alespoň v závěru zachránil sezonu nějakým triumfem.

Jestli je něčím letošní sezona typická, je to dominance. Ale ne v tom smyslu, že by dominoval jeden jezdec či jedna stáj. Stále platí, že v každém závodě může na vítězství myslet některý z 10-15 jezdců. Byli jsme ale svědky tak dominantních výkonů, jako už dlouhá léta ne. Rossi tak vyhrál v Long Beach a na Road Americe. Newgardenovi patřila minulý víkend Iowa. Pagenaud ovládl 500 mil v Indianapolisu a závod v Torontu, Sató zase v Alabamě. Vítěz vždy vedl drtivou většinu kol, třeba Rossi na Road Americe všechna až na jedno.

Stejně jako Power čeká letos na vítězství Graham Rahal. Až na Indy500 neexistuje pro rodáka z Ohia okruh, kde by chtěl více slavit vítězství. Povedlo se mu to už v roce 2015. A pokud jde o šanci prolomit smůlu a dočkat se letos prvního vítězství, zapomínat nesmíme ani na Bourdaise, který vloni v Ohiu „dělal závod“.

Domácím jezdcem je také Zach Veach, který čeká na první vítězství i stupně vítězů v IndyCar. Do padoku se vrací také tým Meyer Shank Racing, který taktéž sídlí v Ohiu a je to pro něj domácí závod.

Poprvé od roku 2016, kdy odjel tři závody za tým Dale Coyne Racing, a to včetně toho v Ohiu, se v kokpitu ukáže dvaadvacetiletý Američan RC Enerson. Šanci mu dá tým Carlin, pro nějž testoval už před sezonou.

Mid-Ohio Sports Car Course:
Délka trati: 2,258 míle (3,634 km), 13 zatáček
Délka závodu: 90 kol, 203 mil
Loňský vítěz: Alexander Rossi (Andretti Autosport)
Loňské pole position: Alexander Rossi (Andretti Autosport) – 1:04,6802
Rekord okruhu: Simon Pagenaud (Team Penske) – 1:03,8700 v roce 2016

Časový harmonogram (SELČ):

Pátek 29. července
17:20 – 18:05 – 1. trénink
21:15 – 22:00 – 2. trénink

Sobota 30. července
16:30 – 17:15 – 3. trénink
20:35 – 21:50 – kvalifikace

Neděle 31. července
18:00 – 18:30 – Warm up
22:05 – start závodu Honda Indy 200 at Mid-Ohio

Komentáře ke článku