Novinky

  • 22.07.2019 Neutral Haas popřel informaci, že chce nahradit Romaina Grosjeana Estebanem Oconem

  • 21.07.2019 Good Vítězem závodu IndyCar na oválu v Iowě se stal Josef Newgarden (Penske)

  • 20.07.2019 Good Sobotní závod W-Series v Assenu vyhrála Finka Ema Kimilainenová

Facebook Instagram

Baltimorský deník, 2. část – sobota

Baltimorský deník, 2. část – sobota

Ještě větší dav, než pořadatelé doufali.

Baltimore nemá zrovna nejlepší pověst, pokud jde o kriminalitu, takže jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený z toho, že můj hotel je asi 25 minut pěšky od stanice metra, navíc silnice většinu cesty vede opuštěnou oblastí nebo lesem, ale cestu v pátek večer jsem přežil a v sobotu jsem se mohl vypravit zase na okruh v centru města. Bohužel baltimorské metro má podobnou frekvenci jako washingtonské, takže zrovna odjíždějící vlak v momentě, kdy jsem přišel na zastávku, znamenal, že jsem zmeškal podstatnou část dopoledního tréninku. Na dráhu jsem dorazil zrovna v momentě, kdy Marco Andretti havaroval. Musím pochválit pořadatele za bezproblémový vstup na okruh. Sice ani s akreditací se nevyhnu prohlídce zavazadel (v tomto případě jen brašny s notebookem), ale u vchodu se netvoří žádné fronty.
V media centru jsem dostal nového souseda. Tedy v pátek seděl o pár pozic napravo ode mě, ale odedneška jej mám po své levé ruce. Docela sympaťák, jmenuje se Andy a pracuje pro Sports Review Magazine (tento víkend, jinak píše spíše o politice). Navíc je stejně starý jako já, tak si mám s kým povídat. Po tréninku jsem zašel něco posnídat, protože jsem ráno nestíhal a protože se zrovna blížila doba oběda, tak jsem už v Guest roomu počkal a obě jídla spojil. Vaří tu velmi dobře, a navíc jsem měl možnost se od kolegů dozvědět nějaké ty informace a jejich postřehy ohledně organizace baltimorského závodu.
Musím přiznat, že reakce jsou místy velmi protichůdné. Zatímco lidé z CBS Sports Radio v pátek byli velmi kritičtí především ke zvolenému datu závodu (Baltimore stál velmi o víkend spojený s Labor Day, Svátkem práce, a také jej dostal). Dva důvody – především tento víkend navštíví tak jako tak Baltimore největší počet návštěvníků za rok, především kvůli slavnému Národnímu akváriu, ležícímu jen asi 150 metrů od dráhy. Jenže tito návštěvníci se kvůli závodu letos městu oklikou vyhnou. Druhým důvodem jsou klubové automobilové závody v okolí, především v severní Virgínii. Jejich návštěvníci by jinak na závod do Baltimoru přijeli, ale takhle tráví víkend někde jinde. Podle odhadů kolegů mohl promotér GP prodat o 4 000 více lístků, kdyby zvolil jiné datum.
Na druhou stranu v sobotu si kolegové stěžovali především na negativní reklamu, kterou závodu dělala místní média, především nejčtenější noviny Baltimore Sun. Ty prorokovali v týdnu před závodem, že v neděli nepřijde více než 10 000 diváků, ale toto číslo bylo výrazně překonáno už v pátek, o sobotě a nedejbože neděli ani nemluvě. Tyto prognózy vedly k podcenění závodu nejen ze strany místních, což vedlo k dopravnímu kolapsu v pátek, ale také ze strany nezkušeného promotéra. Původně baltimorská radnice plánovala uzavřít v pátek městské instituce a školy a snížit tím dopravní zatížení, ale vlivem negativní propagace médií uvěřila, že doprava nebude problém, ukázalo se, že docela byl. Já jsem do Baltimoru přijel vlakem, který navíc staví přímo na okruhu, takže nemohu posoudit, ale Andy ze Sports Review Magazine mi říkal, že jeho cesta trvala třikrát tak dlouho, než když jede na zápas Baltimore Orioles.
Dalším potencionálním problémem pro baltimorský závod mohou být politické tlaky. Příští rok se konají ve městě volby a opozice se snaží závod využít coby téma kampaně. Dokonce razantně prohlašuje, že IndyCar již nikdy do města nepustí. Jenže úspěch závodu, alespoň po stránce návštěvnosti a mediálního obrazu města (finanční stránku pořádání celé akce bude město teprve revidovat a je otázkou, zda výsledky zveřejní, ovšem je velmi pravděpodobné, že vzhledem k tomu, že na okruhu v souvislosti s prvním pořádáním závodu probíhaly masivní stavební úpravy, včetně přeasfaltování poloviny dráhy, závod nakonec pro město skončí finanční ztrátou), opozici zřejmě vezme vítr z plachet, jak ostatně naznačila i starostka města na tiskové konferenci po skončení závodu.
Nad okruhem se zatáhla obloha a začalo pršet. V tu chvíli se snažili kvalifikovat jezdci Indy Lights a přineslo jim to nesčetné problémy, včetně výletů mimo trať. Dokonce byl kvůli bouřce vydán pokyn evakuovat tribuny a fanouškům bylo doporučeno, aby se schovali v budově výstaviště nebo baseballového stadionu. Jak poznamenal kolega, zřejmě přehnaná reakce v důsledku nedávného zřícení tribun při koncertu v Indianapolisu.
Nastal pomalu čas kvalifikace a opětovný přesun do media centra. K dispozici jsme měli několik obrazovek, většina dávala přenos uzavřeného okruhového kanálu, na dvou běžela kvalifikace z TV Versus, několik vysílalo live timing, ačkoliv z nějakého neznámého důvodu začínal po celý víkend až čtvrtým místem.
Před kvalifikací IndyCar už trať osychala a vylezlo opět sluníčko. Závěr kvalifikace byl poměrně zajímavý, neboť až posledním kolem si Power zajistil pole position na úkor do té doby vedoucího Rahala. Na což část centra reagovala zklamaným povzdechnutím. Servis v centru byl naprosto parádní. Celý víkend se o nás staralo několik dobrovolníků ve světle modrých tričkách Baltimore Grand Prix (jeden z nich mi v pátek našel volné místo, když jsem nebyl napsaný na oficiálním zasedacím pořádku. Pak se mě celý víkend ptal, jak si závod užívám a jestli něco nepotřebuji). Výsledky všech aktivit na dráze, přepisy tiskovek a podobné materiály jsme dostávali většinou ještě dřív, než je lidé z INDYCAR stihli dát na internet. Doslova ještě horké z tiskárny.
Kvalifikace byla poslední aktivitou IndyCar na dráze během soboty. Technicky mi tak nastalo volno, ale z původně plánované návštěvy akvária sešlo. Nejprve v media centru probíhala tisková konference jezdců ve Fast Six. Na otázky moderátora a novinářů odpovídala pětice jezdců. Sebastien Bourdais nakonec přišel po jejich části konference sám a už převlečený do civilního oblečení. Celý víkend jej trápilo nachlazení.

Dario Franchitti na tiskové konferenci po kvalifikaci

První čtveřice jezdců na tiskovce, Hunter-Reay a Bourdais měli zpoždění

Graham Rahal

Ryan Hunter-Reay na tiskovce

 Will Power

Sebastien Bourdais

Všichni jezdci měli po kvalifikaci autogramiádu. Účast byla neuvěřitelná. Fanoušci byli rozděleni do dvou front, každé mířící k jiné skupině jezdců. Obě fronty měly minimálně 100 metrů! A zařadit se na jejich konec nemělo už moc smysl, neboť autogramiáda trvala jen hodinu. Jezdci měli před sebou hromadu svých fotografií, které podepisovali a rozdávali. Bylo samozřejmě možné nechat si jezdce podepsat i na cokoliv jiného. Ve Fan Village kromě autogramiády byl i závodní simulátor zabudovaný do makety vozu JR Hildebranda. Něco podobného jsem měl možnost vyzkoušet si na jaře na University of Maryland v rámci Maryland Day, kde byla promoprezentace závodu, show car Willa Powera a simulátor. Předváděcí vůz zde měl také tým Penske (IZOD sponzorovaný vůz Briscoea). Nedaleko na parkovišti u baseballového stadionu prezentoval své vozy Chevrolet a vedle stálo parkoviště VIP přívěsů jednotlivých týmů. Na dráze mezitím probíhal závod US F2000.

Autogramiáda, Kanaan se baví s Dixonem

Jezdci KV Racing rozdávají podpisy

 Dario Franchitti se zdraví s Tony Kanaanem

Firehawk rozdává trička

Meira, Saavedra, Jakes a Hildebrand

Pantano, Scheckter, Beatriz, Castroneves, Briscoe a Power

Castroneves bez své dcery neudělá ani krok

 Show car Ryana Briscoea

Prezentace Chevroletu

Hospitality truck HVM Racing

VIP zázemí týmu Penske

A další speciální pro Willa Powera

Závod US F2000

Právě s jezdci z této série probíhala tisková konference, když jsem se vrátil do Media centra. Následovala konference s Rogerem Penske a Chipem Ganassim, tu jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Obě legendy byly ve velmi dobré náladě, Chip žertoval už od příchodu do sálu. Na konci tiskové konference s jezdci US F2000 se přihlásil, že má otázku a zeptal se, zda si s Penskem mohou od jezdců vzít telefonní čísla. Konferenci zahájil velkou poklonou svému rivalovi, když vzpomínal, jak moc si Penskeho při zakládání svého týmu vážil a jak se snažil svůj tým modelovat podle něj.

 Chip Ganassi před tiskovou konferencí

Ačkoliv to vypadá jako jeden nechvalně proslulý pozdrav, Ganassi chce ve skutečnosti položit otázku

Od kolegů přišly i dvě otázky, které jsem měl v úmyslu položit já. Nejprve se Curt Cavin z IndyStar zeptal Rogera Penskeho, zda příští rok nasadí dva či tři vozy. Ale odpověď byla vyhýbavá. Penske by rád tři vozy, záležet bude na sponzorech. Někdo z kolegů se obou majitelů týmů zeptal na jejich názor na zahraniční expanzi IndyCar. Nebyl zrovna takový, jaký bychom si my v Evropě přáli slyšet. Oba byli víceméně proti.

Roger Penske by nepřidával ani další závody v Americe, rád by zůstal na čísle 18. To Chip Ganassi si uměl představit i dvacítku závodů, ale jak poznamenal, jeho sponzoři nestojí o závody v Asii a expanze má smysl jen, pokud odpovídá americkému časovému pásmu. Takže klidně více závodů v USA, Roger Penske by rád viděl i závod v Mexiku, Jižní Amerika, ale ne závody začínající někdy v 6 ráno amerického času. Dnes totiž podle Ganassiho nemá smysl vysílat závody v televizi odpoledne ze záznamu. Dříve to bylo normální i u Indy500, ale dnes, v době internetu, každý jen koukne na výsledky a záznam závodu jej nezajímá.

 

 

Ganassi a Penske na tiskovce

Roger Penske

 Chip Ganassi

Obě legendy se velmi pozitivně vyjadřovaly na adresu baltimorského závodu. Jednak protože se jedná o nový trh, na kterém se zatím zdá, že IndyCar bude úspěšná (což netěší NASCAR závodící následující víkend na oválu v Richmondu). Navíc pro týmy je to neskutečně pohodlný závod, už jen proto, že pit lane, paddock a hotel dělí asi 50 metrů. Hotely využívané týmy totiž leží přímo uvnitř dráhy.

Po konferenci jsem si udělal malý výlet do paddocku. Ulovil jsem jeden autogram, schválně, jestli poznáte čí je. V paddocku se zdržovalo minimum jezdců, většina už odpočívala. Mechanici připravovali vozy na závod. V některých případech to vypadalo, že je rozebírají do posledního šroubku. Kdo měl zrovna chvíli, tak se bavil s kolem procházejícími diváky. Já jsem si odchytl jednoho z mechaniků týmu Newman/Haas, protože stále nevyšla oficiální zpráva, zda tým nasadí v Japonsku také Jamese Hinchcliffa. Vozy do Japonska se přitom posílaly na začátku týdne, takže tým již musel být rozhodnutý. Mechanik mi potvrdil, že do Motegi jedou oba vozy. Stejná informace se druhý den objevila i v přenosu.

Poznejte autora autogramu

Pneumatiky na závod u Newman/Haas Racing

Tým Penske se připravuje na závod

Ačkoliv to vypadá, jako by vůz rozebírali do posledního šroubku

Ryan Briscoe navštívil své mechaniky

Pace Car

Medical Car

Safety truck

Vůz US F2000

Vůz Indy Lights

Vozy Star Mazda

Byl čas na menší nákup. Naštěstí tu nejlepší chvíli pro nákup suvenýrů, tedy páteční dopoledne, jsem nevyužil, což by mě přišlo zatraceně draho. Oblečení začalo mizet až překvapivě rychle. V Danica shopu už třetina věcí zmizela úplně. U týmu Penske jsem si vybral jedno tričko s límečkem za přijatelných 40 dolarů. V oficiálním shopu IndyCar jsem se ptal prodavače, co nejvíce letí. Samozřejmě to byla Danica, ale hned za ní se umístil Will Power, z jehož triček už v sobotu zbyl pouze jeden exemplář velikosti XXXL! (Škoda, o ten bych zrovna docela měl zájem, kdyby byl v normální velikosti). Dalším velmi oblíbeným jezdcem je Tony Kanaan. O tom jsem se přesvědčil v neděli, když jsem chtěl jeho tričko a pro změnu měli zase jen malé velikosti.

Nějaký ten suvenýr

Zpátky v Media centru jsem věnoval čas psaním pátečního deníku, abyste měli možnost nahlédnout  do toho, jak to v Baltimoru vypadá. Zrovna probíhal závod ALMS. Pro kolegy starající se o tuto sérii tím končil závodní víkend. Když závod skončil, přiběhl jeden z fotografů, se kterým jsem obědval, ať se letím podívat na balkón. Pod ním jsou totiž stupně vítězů. Prý u nich takový dav v životě neviděl. Ostatně to potvrdili také lidé z PR ALMS. Prý to byl jejich nejnavštěvovanější závod v historii. Práce se mi trochu protáhla a místo ve tři odpoledne jsem z okruhu odcházel v půl osmé, což znamenalo další nepříjemnou procházku nočním městem. Ale jak jsem se po návratu dozvěděl, obavy byly zbytečné. Bydlel jsem totiž pravděpodobně v nejlepším předměstí Baltimoru.

 Dav pod stupni vítězů po závodě ALMS

Komentáře ke článku